Nejstarší známé samostatné české věty byly připsány k zakládací listině litoměřické kapituly na počátku 13. století:
• Pauel dal geſt ploſcoucih zemu
• Wlah dalgeſt dolaſ zemu iſuiatemu ſcepanu ſeduema duſnicoma bogucea aſedlatu
(v přepise: Pavel dal jest Ploškovcích zem’u. Vlach dal jest Dolás zem’u i sv’atému Ščepánu se dvěma dušníkoma Bogučeja a Sedlatu.)
Od 40. let se uplatnil tzv. mladší spřežkový pravopis: ch = ch, cz = c ič, g = j, rs, rʃ, rz = ř, s, ʃ = s i š, ʃʃ = s i š, w = v, v = u, z = z i ž, y na konci slabiky = j, ie, ye = ě. Grafémy i a y jsou i nadále zaměnitelné. Sporadicky se začíná používat interpunkční znaménkov různých podobách. Jeho funkcí je vyznačení pauzy.
Nastala změna ’u > i (kl’úč > klíč) a ’o > ě (koňóm > koniem). Završila se tzv. hlavní historická depalatalizace, započatá ve 13. století.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Historický_vývoj_češtiny#.C4.8C...